Jeden odposlech bych tu měl, takhle po ránu:
R1: Kolik lidí máte?
R2: No první a třetí rotu rozmrdali. Už jsme tu jen my, čtyři tanky v druhé rotě, a nějaká pěchota – zbývá tak sto lidí. Nevím, jestli přijdou nějaké posily.
R1: Budete útočit?
R2 Pochybuju o tom. […] Není tu žádné velení. Jako, ženou tě dopředu a ty ani nevíš, jestli tam někdo je, jestli třeba nepřejedeš nějakého pěšáka v zákopu. Jedu na tanku a bojím se, že mě naši vlastní sundají RPGčkem. Každopádně to tu stojí za hovno, úplnej blázinec.
R1: Pročs tam vůbec šel, ty vole?
R2: Ani nevím […] Zasraný „ptáčci“ [drony] bzučí a honí se za technikou. Pěchota už je ani nezajímá. Měli jsme 600 pěších, a z těch 600 zbývá 60 lidí, možná 50, kurva.
R1: To je v prdeli.
R2: Zabitý a zraněný všude, na frontě leží mrtvoly, nikdo je odtamtud nemůže dostat. Jsou tam od osmého září. Všichni se tam bojí jít.
R1: Jasně, každej chce žít.
R2: Když ses podíval do dalekohledu, měls tam hangár s Ukrajinci. Dva z nich vyšli ven, jen v tričku, možná ani to ne, aha, „ptáčka“ vypustili, „ptáček“ zabzučel a odeslal souřadnice tam, kde uviděl vozidla. A pak už rychle nastoupilo dělostřelectvo nebo „brokovnice“, přímo na cíl. A naši… člověk jim dá souřadnice a jim to dopadne tři kilometry daleko od Ukrů nebo na naše pozice. A Ukrům musí táhnout hlavou: „Ty Rusáci se jako zbláznili, nebo co?“
To samý s minomety. Za námi jsou minomety, začnou pálit a z fronty začnou ječet: „Proč nás kurva ostřelujete z týlu?“ Na vlastní pěchotu, věřil bys tomu? A jen co se zeptaj: „Proč ostřelujete vlastní?“, Ukrové to okamžitě zachytí a naházejí minometný granáty na stejný místo.
R1: V televizi ukazujou, jak je všechno boží, že všechny drtíme! Lehce ustupujem, ale to je dočasný.
R2: Já ti říkám, ve skutečnosti, když Rusové přijdou, zůstanou tam dva dny, přestanou dávat pozor, pak je zasype dělostřelecká palba a oni ustoupí. Mezitím na nás velitel brigády řve: „Zakopejte se hloubějc!“ Velitel druhé brigády mu na to odpoví: „Chápeš, kurva, že tu není žádná ropa? Jaký má smysl kopat?“
Pak přiletěl ptáček, hodil granát přímo do okopu a je vymalováno, můžeš říct, že kluci jsou v masovým hrobě.
Neviem ci je to real, ale znajuc russku mentalitu, nezodpovednost (rozgeldajstvo a pochujizmus) ani by som sa necudoval.
Chcelo by to zdroj, koli validite, ale dobre sa to cita, ved nech idu skade prisli a nebudu sa mat coho bat, este tak zacat platit reparacie, odhaduju sa na cca 300 mld€ tak by bol hned svet krajsi a o jedneho ruSSkeho naZi diktatora lahsi.
Zdroj tam mas. Na fcb je potom odkaz na https://twitter...b2Bi9DV_O6Ssrrg
v Russii boli ludia vzdy len statisticke cisla
Nadavky ako interpunkcne znamienka, typicky ruske.
Najviac ma pobavilo, ako nasrane hovori, ze Ukrajinci si vyjdu vonku z hangaru trickach, alebo aj bez, "vtacika" vypustia a uz na nich lietaju granaty, presne na zakopy.A oni si stielaju vlastnych.
Ako keby som zase s russmi robil.
Ale ani to, že to dvaja "Rusi" (mohli to byť aj Ukrajinci) narozpravali, nezaručuje pravosť.
Ale bodaj by to tak bolo.
Za sto rokov sa v Rusku nic nezmenilo. Citajte, zasmejeze sa
https://history...krizniku/?amp=1
sarmantna teplaren | 22.10.2022 19:12
:>D
St:
:D
Ten článok mi niečo propomína. To zdanie, že je všetko inak, ako chcú aby to vyzeralo navonok, tam má hlbokú tradíciu, spomeňme na Potemkinove dediny. A bežný ruský človek len trpí a trpí a trpí.
misiak | 22.10.2022 21:11
Toto je velky omyl. Russky clovek NETRPI.
Trpenie si musis uvedomovat, napr, buchnes sa kladivom po prste, citis to a trpis bolestou, zomrie ti niekto blizky, znova pocit straty a prazdnoty za danym clovekom a z toho vyplyvajuce trpenie.
Vsetko je to o porovnani normalneho stavu so stavom "po" a z toho vychadzajuci negativnyc pocit vo vnutri.
A toto russi nemaju, Oni nepocituju stratu, lebo nic nestratili, nepocituju bolest, lebo nemaju preco a za co. U nich ziadna zmena stavu nenastala.
Jedine co pocituje je nenavist a zloba voci vsetkym a vsetkemu, ktorou si liecia svoj komplex menejcennosti.
Ten článok je naozaj ako z románu o dobrom vojakovi Švejkovi :)